Vlk vlku člověkem

Pod srpkem měsíce stojí na lesní pěšině dva vlci. Jeden se opírá o obušek, cení zuby a v bublině vyhrožuje: „Naval šrajtofli, dědku!“ Druhý vlk se zděšeně krčí. Známé přísloví „člověk člověku vlkem“ tu dostává obrácenou podobu: vlk vlku člověkem. Ukázalo se, že lidské způsoby jsou v lese ještě horší.

Milovníci přírody, filozofové s ironickým nadhledem i myslivci, kteří vědí, že nejnebezpečnější šelma v lese chodí po dvou, se v něm najdou. Rozesměje na čundru, na srazu s kamarády nebo kolegu, co pořád cituje latinská přísloví.

Homo homini lupus. Lupus lupo homo. 🐺